DEEP DIVE: Javier Milei v akci. Jak reformovat Argentinu bez revoluce?

Blázen nebo spasitel argentinské ekonomiky? Otázka, která napadla každého, když sledoval kampaň neortodoxního ekonomického liberála.

Čau lidé! Minulý autorský příspěvek od vládního insidera měl velké ohlasy, doufáme, že vás nezklameme ani tentokrát. Vydáme se přes Atlantik – do Argentiny. Po zvolení Javiera Mileie prezidentem si ho mnozí dobírali. Jeho radikální „afuera“ přístup (tedy čistka všeho přebytečného) ale začíná přinášet výsledky. Je fascinující, jak rychle se situace v zemi otočila. Argentina, ještě nedávno synonymum politického chaosu a ekonomické stagnace, se probouzí.

Samozřejmě, ani tak razantní změny nejdou jen hladce. Výzvy, kterým Argentina čelí, jsou obrovské. Detailně to pro nás sepsal právník a ekonom Jakub Kuneš, spolupracovník Národní rozpočtové rady a ředitel Liberálního institutu.

Argentina je země s bohatou historií a přírodními zdroji, ale v posledních desetiletích se zmítala v hluboké ekonomické krizi, která je následkem socialistických politik a perónistické vlády. Je příkladem toho, jak může kdysi superbohatý stát dospět kvůli populistickým slibům a státním intervencím k chudobě, kterou pocítí nejen jednotlivci, ale i celá společnost po dlouhé generace.

Zatímco Rusko můžeme oprávněně vnímat jako obří benzínovou pumpu vydávající se za stát, Argentina se stala továrnou na chudobu, která vyrábí nekonečný cyklus hospodářského úpadku a bankrotů. Každý, kdo má alespoň elementární znalosti ekonomie, ví, že socialismus přináší stagnaci a úpadek – a Argentina je toho živým příkladem. Před rokem si však argentinský socialismus tvrdě naběhl na motorovou pilu, která nese jméno Javier Milei.

Fiskální dietní plán pro Argentinu

Svůj první řez motorovou pilou označil sám Milei jako „zero deficit stage“. Jinými slovy se jednalo o fiskální restrikci, která se dotkla prakticky všech myslitelných oblastí, jako jsou například sociální transfery obyvatelům, dotace federálním státům Argentiny, infrastrukturní projekty nebo státní zaměstnanci. Výsledkem je stav za poslední roky nemyslitelný – Argentina tvořila od začátku roku 2024 rozpočtové přebytky.

Mileiova fiskální disciplína má výsledky i v argentinské monetární politice. Tamní letitá praxe spočívala v „tištění peněz“ k financování vládních výdajů. Tato monetizace rozpočtových deficitů ze strany centrální banky už ale není potřeba a logika není nikterak složitá – za situace přebytkového rozpočtu není co monetizovat. To je pozitivní zpráva i pro boj s inflací, jelikož to byla právě monetizace deficitů, která značnou mírou přispěla k jejímu růstu. Postupem času dále ubývá podílu veřejného dluhu na aktivech centrální banky. Při nástupu Mileie do úřadu tvořil veřejný dluh 88,2 % aktiv centrální banky, zatímco po roce ve funkci se podíl snížil na 65,3 %.

Peníze už nejsou to, co bývaly

Zřejmě nejskloňovanějším makroekonomickým ukazatelem v Argentině je inflace a nutno říct, že po zásluze. Na vlastní kůži jsme v Česku zažili, že v období vysoké inflace plnila novinové titulky, zatímco na vývoj HDP nebo nezaměstnanosti si leckdo ani nevzpomněl. Zatímco v Česku dosáhla meziroční nejvyšší hodnoty 18 %, tak v Argentině 25,5 %. Ale meziměsíčně.

Pro ilustraci můžeme uvést, že česká nejvyšší meziměsíční inflace byla v lednu 2022, kdy dosáhla 6 %. Nicméně je fakt, že spousta věcí zdražuje právě k 1. lednu., čili nejvyšší meziměsíční inflace je téměř vždy právě na začátku roku. O škodlivosti takto vysoké inflace není zapotřebí dlouze spekulovat – zvýšení rizikovosti investicí, daň z inflace nebo nákladnější držení hotovosti (jak spotřebitelů, tak společností).

Tím více důležitější je trend, s jakým se inflace v Argentině vyvíjí. Podle nejnovějších dostupných dat se tamní meziměsíční inflace pohybovala na úrovni 2,4 %. To je sice zhruba desetinásobek toho, na co jsme v Česku zvyklí, když se inflace pohybuje v inflačním pásmu, nicméně v případě Argentiny to je naopak pod průměrem. I před obdobím inflačního vrcholu byla průměrná meziměsíční inflace na úrovni 3,8 %. Můžeme tak říci, že nejdůležitější a nejbolestivější boj zatím Milei zvládá.

Peso ve dvojí hře směnných kurzů

Kromě snahy o redukci inflace a redukci státu (který je pro Mileie fundamentální zlo) stále svádí těžký boj ve vztahu k zahraničí, zejména co se týče směnného kurzu vůči dolaru. Nejprve je zapotřebí vysvětlit, jak směnné kurzy v Argentině fungují. Paralelně vedle sebe existují dva typy směnných kurzů. Jednak existuje oficiální směnný kurz, který je stanovován argentinskou vládou a funguje na principu „crawling peg“, což v tomto případě znamená, že peso je devalvováno každý měsíc o 2 %.

Tento mechanismus si lze představit jako mezistupeň mezi pevně stanoveným kurzem a volně plovoucím kurzem. Kromě oficiálního kurzu existuje také neoficiální kurz, což je kurz na černém trhu, který nepodléhá omezením a licencím ze strany státu a je konstantně slabší. Ke konci roku 2023 rozdíl mezi oficiálním a neoficiálním kurzem přesáhl hranici 200 %. Poté, co došlo v prosinci 2023 k devalvaci pesa (a tím ke snížení rozdílu mezi kurzy), kurzový rozdíl v roce 2024 poměrně kolísal a v prosinci 2024 se rozdíl mezi oficiálním kurzem (1.038 peso/USD) a neoficiální kurzem (1.210 peso/USD) snížil na 16 %.

I přesto, že dochází ke konstantní devalvaci pesa a konstantnímu snižování inflace, dochází stále k reálnému posilování argentinského pesa. To je způsobeno tím, že i přes Mileiovy úspěchy při snižování inflace je inflace stále vyšší, než je nastavené tempo oslabování měny. Při růstu reálné hodnoty měny se pak exportované výrobky stávají pro zahraniční kupce dražšími, což představuje problém zejména pro zemědělský a živočišný sektor, který se na celkovém exportním objemu Argentiny podílí zhruba ze dvou třetin.

Problém dále představuje samotný oficiální kurz pesa, který je nadhodnocen oproti kurzu neoficiálnímu, na který lze nahlížet jako na kurz tržní. Protože je oficiální kurz nadhodnocen, stávají se argentinské výrobky v zahraničí dražšími, což opět negativně postihuje export zejména zemědělského a živočišného sektoru. Na straně druhé se stává levnějším import, což podněcuje Argentince k nákupech v zahraničí, zejména v Chile, se kterým má Argentina hranici dlouhou přes 5.300 kilometrů, To znamená snížení poptávky pro argentinské podniky a nepříliš dobrou zprávu pro ekonomickou situaci Argentiny.

Dopady liberalizace a fiskálních restrikcí

Na evropské poměry nepředstavitelné fiskální restrikce s sebou pochopitelně nesou i jiné důsledky, než je přebytkový státní rozpočet. Zřejmě nejpalčivějším problémem je rekordní nárůst míry chudoby, která v průběhu roku 2024 přesáhla 50 %, což je výsledkem škrtů v oblasti sociálních transferů obyvatelstvu. Zkrátka jedno z opatření, bez kterého by do chudoby propadli nakonec všichni.

Mileiovo ořezávání státu se dotklo ve velké míře také státních zaměstnanců, kdy za rok v úřadu propustil na 35.000 zaměstnanců, což odpovídá sedmiprocentnímu snížení struktury státu. Nadto byl u státních zaměstnanců růst platů převyšován mírou inflace, což dále přinášelo rozpočtové úspory. Po počátečním růstu nezaměstnanosti se daří i tento ukazatel snižovat, k čemuž se Milei snaží přispět mimo jiné liberalizací silně rigidního pracovního trhu, kdy se značná část zaměstnanců pohybuje ve stínové ekonomice.

Navíc Argentina čelí nízké spotřebitelské poptávce, kvůli čemu je pak nízká poptávka po pracovní síle. To vše v situaci, kdy jsou lidé nuceni hledat více než jedno zaměstnání i z toho důvodu, že růst mezd zaostává za inflací. Zkrátka další důkaz toho, že zkrocení inflace je pro specialistu na ekonomický růst, jak se Milei tituluje, naprosto zásadní úkol.

Nedílnou součástí Mileiovi kampaně je transformace ekonomiky,Podle publikace The Human Freedom Index za rok 2022 byla Argentina jednou z nejvíce regulovaných zemí a umístila se na 159. místě ze 165 států. Kromě již zmíněné deregulace trhu práce a redukce státního aparátu došlo také k privatizaci státních podniků, jako je například ztrátový státní železniční gigant „Trenes Argentinos Cargas“, jehož proces privatizace začal v říjnu 2024.

Velkým úspěchem Mileie je pak značné zlepšení v dostupnosti bydlení, kde díky zrušení regulace nájemného došlo k velkému navýšení nabídky nemovitostí k pronájmu a reálná cena pronájmu klesla v říjnu 2024 v porovnání s říjnem minulého roku o 40 %, v Buenos Aires dokonce o 50 %. V hlavním městě se ztrojnásobila nabídka nájemních bytů.

Javier Milei přinesl do argentinské politiky i ekonomiky novou dynamiku, která nezřídka rozděluje veřejnost i odborníky. Zatímco jeho reformy ukazují první známky ekonomické stabilizace, vysoká cena, kterou za ně Argentina platí, zůstává odvrácenou, byť nezbytnou, stranou prezentace argentinského bouřliváka.

Jeho snaha o osekání státu na minimum, boj s inflací a transformaci měnové politiky se zapíše nejen do historie Argentiny, ale s odstupem času dost možná do učebnic po celém světě. Otázkou zůstává, zda se radikální kroky stanou základem pro dlouhodobý růst, nebo jen další kapitolou v nekonečném cyklu argentinské ekonomické krize. Jedno je však jisté – Milei se rozhodl razantním způsobem přepsat dosavadní pravidla hry.

—-

Dejte vědět, co si o tom myslíte. Budeme rádi i za vaše komentáře přímo na Substacku nebo odpovědí na tento email.

Pokud se vám newsletter líbí, dejte odběr pro další a klidně přepošlete přátelům a známým, které by to mohlo zajímat.

Fajn víkend,

T. a tým