Markéta Malá: Přerozdělováním k tolik žádoucímu zchudnutí

Kam spěje nepředvídatelnost emisních povolenek

Po dvou měsících jsme zpět. A vykopáváme velkou komentářově laděnou analýzou k vysoce aktuálnímu tématu - povolenky ETS 2. Protože nikam nezmizely, právě naopak.

Mělo by to být předvolební téma. Po loňském vzedmutí odporu se na něj skoro zapomnělo, což bylo pro vládní koalici plus. Tedy nezainteresovaná veřejnost na něj zapomněla, ostatní asi ne. Řeč je o blížícím se zavedení nového systému obchodování s emisními povolenkami, tzv. ETS 2. Teď téma znovu ožívá, protože vysmívané predikce o zdražení benzinu a nafty o deset korun na litr se v tuto chvíli ukazuje jako realita, a to je možná odhad ještě příliš skromný.

To, co se chystá, rozhodně neodnesou jen nízkopříjmové domácnosti, které by národní vlády pomocí přerozdělování musely dotovat. Dost silně to zabolí i pomyslnou střední třídu. A nemluvíme jen o tom, jak se nové povolenky propíšou do cen pohonných hmot, plynu a uhlí. Zdraží i elektřinu a přispějí k její cenové volatilitě. A to všechno logicky povede ke zvýšení inflace. V letech 2021 až 2023 jsme názorně viděli, jak velkým proinflačním faktorem ceny energií jsou vzhledem k tomu, že přímo ovlivňují výrobní náklady i spotřebu.

Systém ETS 1 funguje už od roku 2005 a v současnosti v něm emisní povolenky nakupují velké elektrárny, hlavně uhelné a plynové, teplárny a další průmyslové podniky. Systém ETS 2 do zdaňování prostřednictvím povolenek zahrne i domácnosti. A to skrze osobní dopravu, tedy pohonné hmoty a vytápění, to znamená skrze ceny uhlí a plynu. Ale zasáhne třeba také malé energetické plynové zdroje, na které se povolenky dosud nevztahovaly. Jde o opatření z klimatického balíčku Fit for 55, o němž Marek Benda tvrdil, že jsme ho během našeho předsednictví EU v roce 2022 schválili „z nepozornosti”. Protože když se musíte v jednom okamžiku zabývat ukrajinskou krizí, inflací a cenami energií, tak vám prostě něco uteče a „odkýváte pár blbostí”. To Benda říkal loni na podzim. O pár měsíců dříve se téma nových emisních povolenek a jejich cenových důsledků masivně medializovalo (obzvlášť působivě tehdy deník Blesk). Kvůli tomu tehdy vláda odložila schvalování aktualizací Státní energetické koncepce, Národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) a dokumentu s názvem Politika ochrany klimatu. Energetická koncepce je přitom stěžejní, máme zatím stále platnou verzi z roku 2015 a česká energetika tak nemá výhled ani na dalších pět let. Pro investory do energetických zdrojů je to vyloženě ideální situace, když nevědí, s čím mohou počítat. NKEP nakonec vláda schválila loni v prosinci. Ale až druhou verzi, protože tu první nám Evropská komise vrátila s tím, že není dostatečně klimaticky ambiciózní. Zpět ale k ETS 2. Nové povolenky s energetickou koncepcí ani s ostatními dokumenty přímo nesouvisejí, vláda ale vzhledem k tehdejší náladě dost těžko přiznávalo, že to byla ona, kdo podobu opatření z Fit for 55 za českého předsednictví dojednával, v polovině roku 2022 ho na Radě EU podpořily členské státy a v dubnu 2023 opět na Radě EU proti finálnímu schválení závazné směrnice vláda Petra Fialy nijak nevystupovala.

Když směrnici členské státy na Radě EU a Evropský parlament schválí, stanou se závaznými a musí být převedeny do národních legislativ. To Česko udělalo s několikaměsíčním zpožděním, ale zatím jen tak polovičatě. Od letošního roku tedy prodejci paliv musí „pouze” monitorovat objem prodaných paliv a povolenky zatím nemusí nakupovat, tedy vyřazovat, což znamená převedení do cen pro spotřebitele. To vládě posloužilo k tomu, že mohla tvrdit, že žádné zdražení benzinu a plynu pro lidi nezavedla, a nechává to až na vládu příští.

Žádný strop není

Do plného implementování nových povolenek se ale moc nehrnou ani další země. Těch, které by však vystupovaly vyloženě proti nim, také moc není. Loni v prosinci Česko spolu se Slovenskem, Polskem a Bulharskem přišly s návrhem odložit platnost nových povolenek až na rok 2028. Českou vládu je alespoň za tohle nutné pochválit, jenže dál už jen na efekt pro domácí publikum prezentovala jako velký úspěch, i když realita byla taková, že český návrh neměl mezi ostatními státy žádnou velkou podporu, a vyvíjet tlak na komisi je v takové situaci dost obtížné, spíše nemožné. V příštích dnech, konkrétně 17. června, bude v Bruselu na Radě EU, kde se sejdou ministři životního prostředí, téma nových povolenek znovu na stole. Vzhledem k tomu, že tržní ceny plynu v současnosti nejsou nijak neobvykle vysoké, (pohybují se pod 40 eur za MWh) a stejně tak je na tom ropa, nenahrává to však do karet oddalování platnosti povolenek za rok 2027.

Zdroj: Arete

Teď k hlavním parametrům nového systému obchodování. Už na začátku května se na burze ICE (Intercontinental Exchange) začalo obchodovat s futures kontrakty na nové povolenky. První den, 6. května, se obchodoval za 73,53 eur za tunu CO₂. Další dny už překročila hodnotu 81 eur. Na lipské energetické burze se obchodování zahájí až 7. července. Obchodování s fyzickými povolenkami se spustí až od ledna 2027, ale cena je už teď stejně vysoká jako u ETS 1, dokonce ještě o několik eur vyšší. Tady je nutné připomenout, že už samotný fakt, že trh s povolenkami není omezený jen na subjekty, které emise vypouštějí, a že tak dochází k tržním spekulacím, je zvrácený. To je věčný požadavek, který zástupci průmyslu a firem vznáší vždy a všude.

Trochu mylně se vžila představa, že evropské nařízení počítá s nastavením stropu nebo cenové brzdy pro cenu povolenky na úrovni 45 eur. Nezapomínejme, že číslo vychází z roku 2020, do té doby se cenová hladina výrazně zvýšila. A především, nejde o žádný strop, ten neexistuje. Mělo by platit jen to, že bude-li povolenka příliš drahá, uvolní se na trh víc povolenek z Market Stability Reserve (vyčleněná rezerva je konečná a nebude se navyšovat), aby to cenu srazilo níž. Tedy stejný princip jako u ETS 1. Hladíkův resort životního prostředí teď už také pochopil, že 45 eur žádným stropem, za který už cena neporoste, nebude. A také, že další se povolenky se v případě potřeby z rezervy tržní stability spustí až se zpožděním na konci roku 2028, a to ještě za dost rigidních podmínek. V květnu Prahu navštívila místopředsedkyně komise pro „spravedlivou konkurenceschopnost” Teresa Ribera, se kterou Hladík o nových povolenkách také mluvil. Teď chce za Česko na Radě EU vystupovat s tím, že je nutné zamezit přílišné volatilitě, zavést větší cenovou předvídatelnost a zajistit cenové kontrolní mechanismy. Tedy právě zavést opravdu funkční zastropování ceny. Vláda tvrdí, že českou iniciativu teď podporuje třináct členských států včetně Polska a Francie, jejichž slovo má velkou váhu (v případě Francie se můžeme ptát, kde jsou dnes protesty Žlutých vest). Opět, je nutné to brát s velkou rezervou vzhledem k tomu, jak blízko konání voleb se nacházíme. Cílem nových povolenek je především zvýhodnit tepelná čerpadla na úkor vytápění plynem a uhlím a zdražit benzin a naftu natolik, aby lidé raději přešli na elektrická auta. A právě kvůli tomu je pro komisi žádoucí, aby cena povolenky ETS 2 byla vysoko. Jinak bude efekt malý.

Co ukazují analýzy

I v nejoptimističtějším případě, kdy by se cena nových povolenek opravdu pohybovala kolem 45 eur, by benzin a nafta podražily o méně než tři koruny na litr. K tomuto číslu se všichni obhájci povolenek upínali a dokola ho opakovali. Vzhledem k tomu, kam se futures kontrakty dostaly, se zdají i tři koruny navíc za litr dost naivní. Naposledy na začátku května analytická společnost Veyt odhadovala, že v roce 2027 už bude cena povolenek na 90 eurech, v roce 2033 dokonce na 200 eurech. Ceny benzinu by se mohly podle Veytu do roku 2030 zvýšit o 17 až 22 procent a ceny plynu pro vytápění až o 43 procent. V případě domácností s rodinnými domy a větší spotřebou by se zvýšení plateb u plynu rovnalo i více než deseti tisíci korunám navíc. Brutální nárůst plateb by byl i v případě uhlí. V případě povolenky na ceně zhruba 45 eur by šlo o skok 40procentní, při ceně 70 eur by se náklady až zdvojnásobily.

Zdroj: Arete

Na tomto místě si připomeňme loňská slova ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka.„Zdražování pohonných hmot samozřejmě přijde, jestli to bude o dvě koruny, tři koruny, o pět či o deset, to já teď nevím. O třicet to nebude. Chci říct, že cílem těchto opatření není, aby se lidem hůře žilo, ale aby spotřebovávali méně fosilních paliv a mimo jiné, abychom také nedávali vydělat Rusku, které je největším producentem fosilních paliv, na nichž jsme dlouhodobě byli závislí a teď se toho pomalu a těžko zbavujeme.” To vyjádření dobře uzrálo.

Kam jdou výnosy z povolenek a jak bude vypadat přerozdělování

Výnosy z ze stávajících povolenek ETS 1 jdou do tzv. Modernizačního fondu. V období 2021 až 2030 by se mělo dohromady jednat o necelých 390 miliard korun. Výnosy za loňský rok by se měly pohybovat kolem 40 miliard korun. A platí, že od letošního roku už mohou státy peníze z povolenek používat pouze na opatření „snižující nebo kompenzující důsledky změny klimatu”. Předtím si o použití poloviny výnosů mohly vlády rozhodnout samy. Výnosy z povolenek ETS 2 půjdou do Sociálního klimatického fondu. V něm má být pro Česko v období 2026 až 2032 asi 50 miliard korun. Fond představuje až děsivý rozměr skutečnosti, že se peníze lidem skrze zelené zdanění vezmou, aby se jim pak zase přímo rozdávaly. Jak se peníze budou vyplácet ale zatím moc jasné není. Snad ne bizarním způsobem jako tomu bylo v sousedním Rakousku, kde už od poloviny roku 2022 platí lidé za dopravu a vytápění speciální uhlíkovou daň. Rakušané tady se svou ekologicko-sociální daňovou reformou Evropskou komisi předběhli. A zavedli právě i ukázkové přerozdělování, kdy cílem bylo plyn a pohonné hmoty lidem zdražit a následně jim rovnou posílat tzv. klimatický bonus ve výši až téměř 300 eur ročně na osobu. Podle místa bydliště a toho, jak moc je omezen nedostupností hromadné dopravy. Od letošního dubna se ale klimabonus zrušil, protože nová vláda klimatické ambice a přerozdělování už tak úplně nesdílí. A chce v rozpočtu raději dvě miliardy eur ušetřit.

V Česku se peníze z povolenek dost pravděpodobně využijí na rozdávání dotací na elektroauta nebo na tepelná čerpadla, což znamená pokračování programů typu Nová zelená úsporám spadající pod resort životního prostředí. Ten je už teď financován z výnosů z prodeje povolenek. To se ale nebavíme o chudších domácnostech, kterým dotace budou k ničemu a ze sociální fondu jim budou muset být vypláceny příspěvky na to, aby drahý benzín a topení v rodinných rozpočtech zvládly. Bohatší a „střední třída”, kteří zelenou a „spravedlivou” transformaci zvládnout musí ze svého, zaplatí těm, kteří ji zvládnou těžko. To je samozřejmě greendealovský princip od samého počátku.

V původním, Evropskou komisí neschváleném Národním klimaticko-energetickém plánu se přímo přiznávalo, že dekarbonizace v budovách a dopravě je oproti dekarbonizaci v průmyslu a v energetice „náročnější“. Takže se navrhovaly daňové úpravy. „Dá se předpokládat, že kdyby byly pro pokrytí investiční potřeby domácností alokovány značné prostředky, zejména před samotným zavedením ETS2 v roce 2026, negativní dopady by bylo možné eliminovat. Úprava daně z příjmu a / nebo sociálních odvodů by dále mohla být vhodným nástrojem pro řešení sociálních dopadů nízkopříjmových domácností ale i nižší střední třídy,“ uvádělo se v NKEP. V aktuálním, v prosinci schváleném aktualizovaném NKEP, se už o ETS 2 doslovně vůbec nepíše. V podkapitole Aspekty spravedlivé transformace jsou různé modelace a scénáře toho, na koho a jak vyšší výdaje způsobené vyššími výdaji dopadnou. A na straně 365 se uvádí, že modelace předpokládá, že všechny domácnosti reagují na zvýšené ceny vlivem uhlíkových daní „snížením spotřeby a prováděním energeticky úsporných opatření”. Jenže „v realitě existuje řada domácností, u kterých existují značné bariéry pro jakoukoliv investiční aktivitu (…) Kromě toho, řada domácností bydlí v nájemních bytech, přičemž vlastník těchto bytů může mít jen malou motivaci investovat do úsporných opatření, které povedou k nižším platbám za energie, které hradí nájemník.” Takže lidé žijící v nájemních bytech mají smůlu. Budou muset zřejmě spoléhat na to, že majitel domu dostane dotaci na jeho renovaci.

V NKEP najdeme i podkapitolu Sociální dopady v oblasti dopravy. A zde se uvádí, že dopady se zde mohou projevit přímo ve vyšší ceně jak osobní, tak hromadné dopravy. A že dopravní chudoba dnes představuje jednu z nových forem potencionálního ohrožení, kterým mohou být v důsledku plnění klimatických cílů domácnosti vystaveny. Následkem prý může být „omezená schopnost jedinců a domácnosti zajistit si základní socioekonomické služby”. Dozvídáme se, že klíčové proto budou investice do „nízkoemisní a bezemisní, integrované a operativní dopravy a podpory carsharingu”. Zarážející je nejen to, že jako by nic konstatujeme, že důsledky povolenek budou takové, že způsobí nemožnost některých lidí zajistit si základní služby. Věty z klimaplánu potvrzují i to, že cílem zdražení osobní dopravy je to, aby lidé méně využívali osobní dopravu a raději přešli na sdílené možnosti přepravování. Jdeme zcela proti vývoji.

Vraťme se závěrem ještě k už fungujícím povolenkám ETS 1. Evropská komise od září chystá jejich stažení z oběhu. Dohromady bude do rezervy tržní stability staženo 276 milionů povolenek. Podle komise je jich teď totiž na trhu přebytek, když počet meziročně vzrostl si o tři procenta na asi 1,1 miliard kusů. A pravidla jsou taková, že do rezervy se stáhne 24 procent z přebytku povolenek, pokud je jich na trhu více než 833 milionů kusů. K uvolnění sto milionů povolenek z rezervy naopak dojde, když jejich počet klesne pod 400 milionů. Motivace je jasná, čekejme zdražení. Na začátku roku Evropská komise přišla se svým Clean Industrial Dealem, kterým prý chtěla reagovat na nekonkurenceschopné, vysoké ceny energií pro evropský průmysl. A místopředseda komise pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphane Séjourné to doprovázel slovy o tom, jak chceme učinit z Evropy světového lídra čistého průmyslu. A že dekarbonizace se stává naší růstovou strategií. Jde to přímo proti sobě. V navržených opatřeních na zlevnění energií navíc není nic, co by přímo vedlo k oddělení ceny plynu od ceny elektřiny. Plyn je přitom jakožto závěrný zdroj pro její cenu určující. A hned po něm povolenky. O nich v akčních plánech také není nic. Daniel Křetínský tehdy zveřejnil docela obsáhlou reakci na současný stav. Zdůraznil, že nejistota a nulová předvídatelnost u cen emisních povolenek způsobuje, že nikdo neví, jaké technologie a obory zůstanou životaschopné a konkurenceschopné. A to je klíčové. Evropský průmysl a evropské firmy současná politika dusí. A pokračujeme na další úroveň.