Michal Kormaňák: Progresivismus je v těžké defenzivě, společnosti se začínají vracet ke „kořenům“
Ekonomická krize, inflace, války a neschopnost vlád efektivně reagovat. To vše mění náladu ve společnosti a přináší posun k tradičním hodnotám a silným lídrům. Jsme svědky skutečného konzervativního obrození, nebo jde jen o přirozenou reakci na nejistou dobu? Podívejme se, co nám říkají data, která pro nás vyhledal a okomentoval Michal Kormaňák z IPSOS.
Je to přesně pět let, co svět stanul před krizí takového rozsahu, který jsme jako společnost nezažili dlouhé dekády. Od té doby se mnohé změnilo. Ve světě roste napětí umocňované energetickou krizí, válkou, inflací a také pokračující klimatickou krizí, které jen v současnosti možná nevěnujeme takovou pozornost. Velmi rychlá proměna prostředí ve kterém žijeme, zároveň přináší obrovskou technologickou revoluci a s tím spojený pocit pro mnoho lidí, že svět je nyní až příliš zběsilý a zmatený. Rok 2024 byl navíc rokem voleb. Rokem, kdy mělo možnost k volebním urnám přijít historicky nejvíce lidí. USA, Indie, Velká Británie, Japonsko, Francie jsou jen některými ze zemí, ve kterých se konaly parlamentní či prezidentské volby. Neuběhly ani dva měsíce v novém roce a volby už má za sebou i Německo. A nezůstal kámen na kameni.
Konzervativní renesance
Podle mnohých komentátorů, odborníků i atmosféře na sociálních sítích (nejvíce na X) se zdá, že jsme svědky jakési konzervativní revoluce, případně konzervativního obrození. Změny v myšlení lidí, které posouvá ideologické kyvadlo viditelně doprava. Progresivismus je v těžké defenzivě a společnosti se začínají vracet ke „kořenům“.
Jedním z indikátorů může být zvyšující se individualismus lidí z různých částí světa, kteří právě v čase krizí mnohem více věnují svoji energii svým rodinám na úkor vyššího dobra. Je to jev, který je velmi dobře popsaný i změřený. Politika zaměřená na diskuzi o identitách či genderu je v ústupu, protože si velká část společnosti uvědomuje, že zašla příliš daleko.
Svět se vrací do „normálu“ a nejvíce to bylo vidět právě v úspěchu pravicových či konzervativních stran nebo kandidátů. Jádro voličské poptávky je ale odosobněné od jakýchkoliv hodnot – jde tu hlavně o touhu ekonomicky prosperovat a žít ve světě jistot.
Hluboko do kapsy
Poslední tři roky byla podle aktuálních dat největší globální obavou inflace. Od Argentiny přes střední Evropu až po Jihovýchodní Asii. Ceny služeb, zboží a energie se staly s různou intenzitou problémem atakující střední třídy všude po světě, což přináší silný otřes do stability společnosti jako takové.
Důvěra ve funkčnost ekonomik a schopnost establishmentu ji efektivně řešit všude po světě kolísá a i dříve velmi stabilní země mají obrovské problémy. Příkladem může být Německo. V roce 2019 byla důvěra spotřebitelů v Německé hospodářství na úrovni 80 %, dnes ji vnímá pozitivně pouze čtvrtina Němců.
It´s the economy, stupid!
„Lidé nás vykopli z úřadu, protože jsme je zklamali. Nechali jsme je v tom. Ekonomika, NHS, migrace. Všechno se musí vyrešit. A my jsme nedoručili věci, které jsme slíbili.“
Těmito slovy si nová lídryně britských konzervativců Kemi Bedenoch sypala popel na hlavu a pojmenovala vše, co reálně trápí britskou společnost.
Britští Konzervativci v loňských volbách zažili tak příšerný výsledek, že v závěru kampaně už ani nebojovali o vítězství, ale o to, aby Labour party nezískala tzv. supermajority. A to navíc v době, kdy labouristický předák Keir Starmer nastupoval do úřadu s historicky jednou z nejnižších důvěr ve společnosti. Ekonomika, životní úroveň a zdravotnictví, byly klíčovými tématy, což bylo naprosto zjevné z podoby kampaní obou stran.
Víra v ekonomický úspěch země a snížení životních nákladů byly stěžejními faktory také u výhry Donalda Trumpa. Příběhy o tom, jak drtivě prohrál woke svět, jsou sice zajímavé pro odbornou veřejnost a komentátory, ale méně zajímavé pro většinovou společnost.
Ekonomika země a inflace byly pro Američany před volbami hlavními tématy a Donald Trump v nich měl očividně navrch. Stejný optimismus panoval i na začátku ledna před nástupem do úřadu. 29 % těch, kteří Trumpovo angažmá vnímali pozitivně, tak deklarovalo kvůli ekonomickým důvodům. Porážka liberalismu a posílení konzervativních hodnot hrálo roli pouze ve 2 % případů.
Změna myšlení nebo ztráta jistot?
Jsme tedy opravdu svědky změny myšlení západního světa a velké vlny posunu ke konzervativním hodnotám, které se promítaly ve volbách? Pod vlivem algoritmů Elona Muska se dá tento pocit získat velmi snadno.
V jednom výzkumu ve Velké Británii považovalo 10 % Britů slovo woke za urážku, 20 % za kompliment a zbytku to bylo tak nějak jedno. Koneckonců samotné výsledky britských voleb a fatální neúspěch Konzervativců této tezi odporují. Co se tedy se světem děje?
Zhoršení ekonomické situace
Klíčový jev pro pochopení globální nálady. Nejpozději na konci roku 2021 se inflace stala celosvětově nejzávažnějším problémem a tato pozice ji zůstala přibližně tři roky. Lidé pocítili zdražení na všech úrovních ve svém každodenním životě. Inflační stabilizace neznamenala snížení cen a nová cenová hladina je stále pro mnoho lidí velmi problematická.
Neschopnost vlád reagovat na krize
Rok 2024 byl označen jako Rok demokracie. V 73 zemích byla odevzdána více než jedna a půl miliarda hlasů. Centristické vlády ztrácely a radikální strany (především pravice) na obou částech spektra získávaly nové hlasy. Stávající vlády byly buď odstaveny úplně, nebo významně ztratily svoji podporu. Především díky ekonomické stagnaci se u voličů významně rozšířil sentiment anti-establishmentu, což vyústilo ve zvýšenou poptávku po radikálních a jednoduchých řešeních.
Posun pravicových stran ke krajní pravici
Umírněná pravice se v mnoha otázkách stala radikálnější (především migrace), aby vzala témata a podporu krajní pravici. Ti však ale i díky tomu získali mnohem silnější mediální pozornost. Nutně to však neznamená, že by se společnost (o tolik) posunula doprava, nicméně součástí mainstreamových médií jsou teď častěji krajně pravicové recepty, což může v dlouhodobém horizontu skutečný posun doprava přinést.
Sílící role lídrů
Silní a nekompromisní lídři, často ochotní porušovat zavedená pravidla, jsou bezesporu v kurzu. Globální data ukazují, že 63 % lidí si přeje silného lídra v čele své země. Tato tendence je často mylně spojená jako znak populismu, nicméně jsme svědky toho, že i v zemích s vysokou mírou růstu a životní úrovně je tato potřeba poměrně vysoká. Doba krizí v očích voličů vyžaduje silná a rozhodná řešení.
Ztráta víry v úspěch
Data ukazují, že lidé pomalu ztrácejí důvěru ve svět jako v místo, na kterém můžeme vydělat všichni. Posun v takzvané zero-sum game vede k několika doprovodným jevům, přičemž nedůvěra v systém není jeho výsledkem, ale spíše příznakem. Zvyšující se individualismus a trend nového nihilismu je dnes velmi dobře globálně popsán a představuje výzvu především pro nejmladší generace.
Deglobalizace a posilování národních identit
Sílící poptávka po deglobalizaci vede mimo jiné v posilování národních identit, což s sebou nese i radikálnější řešení například ve vztahu k migraci.
Voličské chování mladých mužů
V Británii se podpora pro Reform UK zvýšila mezi mladými muži, zatímco v USA mladí muži výrazně podpořili Trumpa. Tento trend je přičítán nejenom ekonomické stagnaci, ale také změnám v mediálním prostředí a novým mediálním nástrojům reagujícím na velmi specifickou cílovou skupinu s relativně odlišnými potřebami a poptávkou.
Všechny tyto jevy se vzájemně doplňují, ovlivňují a v mnohém i posilují. Jsem přesvědčen o tom, že ve společnosti neprobíhá zásadní myšlenkový obrat doprava, ale že je spíše doprovodným a sekundárním jevem mnohem mocnějších sil, které souvisí s klesající či stagnující životní úrovní obyvatel, poptávkou po silném lídrovi, definováním nové role jednotlivce/generací ve společnosti či přehodnocením role a úspěchu globalizace. Zdánlivě se nám totiž svět bortí pod nohama a konzervativní svět je pro mnohé ten, který nabízí nejvíce stability.
Baví vás náš newsletter? Přihlaste se k odběru dalších a pošlete ho dál přátelům, které by mohl také zajímat.
T. a tým