Radim Ivan: Ne vyšší zdanění OSVČ, ale rozvolnění pracovního práva, férovost a udržitelnost

Reakce na odpověď Petra Vilíma z PAQ Research

Děkuji Petru Vilímovi za obsáhlou reakci a férový tón. Považuji za cenné, že v Česku konečně vzniká debata o daňovém systému, která překračuje jednoduché mediální zkratky. Rád bych na několik bodů reagoval — věcně, kriticky, ale i konstruktivně.

1. Co můžeme uznat: motivace, ESOPy, a podpora začínajících podnikatelů

Souhlasím s Danem Prokopem i autory studie, že je vhodné podívat se na podporu podnikání z obou stran – nejen přehodnocením paušálů pro vyšší příjmové OSVČ, ale i výraznějším snížením odvodů pro začínající podnikatele, abychom nelimitovali první kroky k podnikání. To je klíčové, pokud chceme víc podnikavých lidí. V začátcích podnikání často rozhoduje každá koruna – a stát by měl udělat maximum pro to, aby nezadusil vznikající iniciativu. Naopak právě v prvních letech bychom měli ulevit co nejvíc, například formou radikálně snížených odvodů.

Oceňuji i názor, že bychom měli snížit daně zaměstnancům — je to návrh, který sám dlouhodobě podporuji. Pokud chceme mít férovější trh práce a zároveň podpořit legální zaměstnávání, nižší zdanění práce je správnou cestou.

Zároveň je osvěžující, že se shodujeme na některých nástrojích jako jsou ESOPy. Já o nich hovořil jako o pozitivní motivaci, PAQ je uvádí jako efektivnější alternativu plošného zvýhodnění OSVČ. Fascinující na tom je, že se na tom shodne pravicový komunální politik a středolevý think tank — ale právě tady narážíme na brzdu v podobě státní byrokracie, konkrétně ministerstva financí, které tento nástroj blokuje. To je systémová chyba, protože právě zaměstnanecké akcie mohou dlouhodobě přitáhnout talenty i k zaměstnání s vyšší odpovědností a nižší mírou autonomie.

Odmítám ale, že by podnikání potřebovalo více „podpor“. Žádné garance, dotace ani zvýhodněné úvěry. Podnikání potřebuje hlavně méně byrokracie, méně regulací a víc volnosti. Každá forma zvýhodnění deformuje trh – i ta dobře míněná. Pokud chceme podpořit inovace, cesta nevede skrze selektivní přerozdělování, ale skrze odblokování energie lidí a firem.

Zásadní roli hraje také výrazná redukce úřadů a institucí, které podnikání zbytečně dusí — od hygien, přes kontroly, po různé formy regulátorů. Znám konkrétní případ firmy na Bruntálsku, kde během krátké doby proběhlo 16 kontrol z různých institucí. To jsou téměř dva týdny práce jednoho člověka čistě na obsluhu státní moci. Tyto kontroly se navíc často opakují, protože úřady mají předepsané normy na počet kontrol v dané lokalitě – což v praxi znamená, že největší zátěž padá právě na místa s nejnižším podnikatelským potenciálem. Tohle musíme změnit.

2. K rozpočtovým prioritám a hledání úspor

Rozumím i argumentu, že pokud bychom chtěli snižovat daňovou zátěž zaměstnanců (se kterou souhlasím), musíme hledat úspory jinde. Ocenil jsem, že jsem měl možnost si prostudovat i studii PAQ Research věnovanou návrhům úspor. Ta obsahuje řadu podnětných návrhů – ale i některé, se kterými zásadně nesouhlasím.

Úspory by neměly přijít:

• na úkor velkých měst – protože víc lidí bude v budoucnu žít ve velkých městech (dle OECD a OSN bude podíl obyvatel ve městském prostředí dále růst),

• a už vůbec ne na úkor soukromého školství – které je zdravou součástí pluralitního vzdělávacího systému a přináší konkurenci i inovace.

Místo toho uvádím konkrétní příklady jiných možností:

• úspory ve správě obcí a krajů,

• digitální efektivita veřejné správy,

• zjednodušení financování školství skrze zavedení voucherů,

• přenesení některých agend ze státu na soukromé subjekty – například správa škol může být efektivněji vykonávána ne-veřejnými zřizovateli za jasně definovaných podmínek,

• a především důsledná reforma důchodového systému, který je dnes strukturálně neudržitelný a vyžaduje modernizaci, nikoliv neustálé zvyšování daní.

• privatizace státních podniků - získání kapitálu na překlenutí důchodové reformy a na investice do zvýšení efektivity veřejného sektoru

• debyrokratizace - snížení počtu úředníků, zrušení quangos, jako je Výzkumný ústav prýce a sociálních věcí

Zásadní problém ale neleží jen v daních samotných. Skrytá daň v podobě sociálního pojištění je tím, co dnes nejvíce zatěžuje podnikatele i zaměstnance. Do systému odvádíme enormní prostředky, ale návratnost těchto plateb je tristní. Tento systém je neefektivní, přebujelý a nespravedlivý.

Jsem připraven jednat férově:

• Podporuji modernizaci daňového systému OSVČ, ale odmítám unifikovaný přístup. Paušály musí odpovídat rozdílnému charakteru činností – jinou realitu žije řemeslník s vysokými vstupy než konzultant s minimálními náklady. Spravedlivý systém nemůže ignorovat rozdíly v přidané hodnotě ani v nákladovosti práce.

• Nechci vyšší daně pro OSVČ. Chci systém, který motivuje, zjednodušuje a zároveň je udržitelný. Pokud stát žádá větší příspěvky od těch, kdo si na sebe vydělají sami, musí zároveň snížit odvody všem a nabídnout OSVČ férové podmínky – méně regulace, více uznání a jasná pravidla.

• A hlavně: Potřebujeme konečně důchodovou reformu, která nebude jen dalším flikováním systému. Strukturální, spravedlivou, s vyšší efektivitou a návratností pro každého, kdo do systému přispívá. Bez toho bude každá debata o daních jen špatně maskovaným zoufalstvím státní pokladny.

Abychom se k tomu dostali, musíme otevřít věcnou diskusi napříč politickými stranami a společně si říct, že chceme překopat celý systém tak, aby byl férový, motivační a udržitelný. Jinak jen dál zabetonujeme systém, který dusí iniciativu a odrazuje lidi od vlastní odpovědnosti.

3. Skutečná férovost mezi OSVČ a zaměstnancem

Je třeba bourat tradiční škatulky: inovační potenciál Česka nevyužijeme, pokud budeme nadále rozlišovat jen mezi OSVČ a zaměstnanci. Zároveň je pro mě nedostatečný argument, že „v zahraničí se vybírá víc“. Ano, vybírá — ale často v ekonomikách, kde je ještě těžší podnikat, inovovat, a kde státní sektor drtí svobodu jednotlivce ještě více než u nás. Příklad si neberme z unavené západní Evropy, ale spíš z dynamických ekonomik, které umožňují pružnější pracovní vztahy, širší formy spolupráce a nižší zdanění práce.

A pokud se bavíme o přiměřenosti, OSVČ nesou náklady systému nejen formou přímých plateb, ale také výrazně vyšší mírou rizika: bez dovolené, bez nemocenské, bez jistoty, bez právní ochrany. Vyšší sazba od klienta, na kterou PAQ poukazuje, není výhoda – je to kompenzace za tuto nejistotu a odpovědnost.

Přistoupíme-li na tuto logiku, pak je fér ji vztáhnout i na zaměstnance. Ti mají dnes značně vyšší jistoty, ochranu, dovolené, nemocenskou, právní zajištění. Pokud má být OSVČ zdaněna jako zaměstnanec, pak by měl zaměstnanec mít možnost být flexibilní jako OSVČ. Jinými slovy: rozvolněme pracovní právo, přibližme OSVČ a zaměstnance i z druhé strany. Dovolenou, nemocenskou a další benefity nechme na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem – stejně jako si je dnes OSVČ zajišťuje sama. Povede to k větší nezávislosti a odolnosti celé společnosti.

Nechci, aby OSVČ byly daňově zvýhodněny jen proto, že podnikají. Ale pokud přijmeme, že vyšší platba je kompenzací za riziko a absenci práv, pak je třeba uznat, že skutečnou nerovnost vytváří příliš rigidní regulace zaměstnaneckého vztahu. Pokud chceme rovnost, tak komplexní: nejen na papíře daňového přiznání, ale i v právním nastavení vztahů. Teprve pak může být zdanění férové – bez trestání samostatnosti a bez deformace pracovního trhu.

4. Můj úhel pohledu a motivace

Jsem komunální politik, podnikatel, a člověk, který chce víc svobodných lidí, kteří nemusí žádat o dovolenou, psát výkazy každé hodiny a kteří se sami dokážou uživit. Chápu podnikatelskou motivaci a vím, že čím víc volnosti dáme jednotlivcům, tím víc společnost získá.

A právě proto mě znepokojuje neustálé posilování státu, který vybírá stále víc, ale nezvyšuje kvalitu služeb. Proto říkám: není mým cílem hájit každý existující paušál, ale odmítám politiku, kde je výchozím bodem vždy „jak víc vybrat“, nikoli „jak méně brát a lépe sloužit“.

Když to zjednoduším, chci dospět do stavu, kdy naši zaměstnanci budou více podnikatelsky uvažující, budou více odpovědni za výsledek firem a zvládnou lépe vyjednávat se zaměstnavatelem o svých benefitech. V tomto mém světě však musí každý zaměstnanec rozumět byznysu jeho zaměstnavatele a zaměstnavatel musí být naopak otevřenější a upřímnější vůči svým zaměstnancům. Pak docílíme skutečné sounáležitosti a budeme všichni tvořit větší přidanou hodnotu. Protože jí budeme více rozumět.

5. Závěr: Pojďme tu debatu přenést tam, kam patří

Jsem rád, že jsme tuto výměnu mohli vést. Oceňuji péči a odborný přístup týmu PAQ. Jen bych si přál, aby debata o daňovém mixu, podnikání, motivaci a efektivitě veřejných financí probíhala častěji ve Sněmovně a ve vládě – místo nesmyslných hádek o záležitostech, které dnes dominují mediálním výstupům všech: pravice, levice, extremistů i vyprázdněného středu.