V kůži Dana Vávry a světových herních legend
Čau lidé,
dnes vám přináším pokračování kulturního okénka Michala Půra. Tentokrát se podíváme na herní průmysl. Jaká byla cesta Daniela Vávry ke Kingdom Come: Deliverance 2? Jak hru hrát na maximum a co dalšího stojí za vyzkoušení?
Vždy, když hraji Kingdom Come Deliverance 2 (KCD2), je mi upřímně líto lidí, kteří hry nehrají. A teď rozumějme skutečné hry. Klikačky na mobilu se nepočítají. U hraní her jsem v posledních 35 letech strávil tolik času, že by to mnozí považovali za zkracování života, plýtvání či nejhorší projev lenosti. V naší rodině to je normální, můj otec, který loni odešel do důchodu, hraje velmi intenzivně, můj syn hraje také a do toho programuje, abychom to mohli před manželkou vydávat za bohulibou činnost. Pokud nehrajete a chtěli byste, pražské studio Warhorse pro vás připravilo příležitost, která se dost možná nebude opakovat.
Vnímat KCD 2 pouze jako hru by bylo velmi omezené. Je to mnohem víc. Je to monumentální výprava do české historie se strhujícím scénářem Daniela Vávry, kterou pochopí úplně všichni od vašich dětí po prarodiče. Vávra bývá často vnímán jako nějaký pomatený programátor, ale není to tak. Je to kreativní ředitel, což spočívá v tom, že on je šéf, který udává hlavní zápletku hry a dále jí rozpracovává. On je člověkem, který stojí na začátku hry a jehož další kolegové rozpracovávají jednotlivé úkoly a dějové linky. On vymyslel postavy Jindřicha a Jana Ptáčka (Jindřich je hlavní postava). Vávra hru napíše a pak jí čekají roky programování.
Mainstreamový novináři mají tendenci kreativního ředitele Warhorse občas zesměšňovat, ale jen potvrzuje to, jak nechápou herní svět a obecně byznys. Vávra je v hráčském světě skutečná legenda, není to tak, že ho proslavily oba díly KCD. Začal už v devadesátých letech u Petra Vochozky, zakladatele Illusion Softworks, ale nejen to. Pokud hrajete hry od 90. let, určitě si pamatujete na legendární adventury ze studia Vochozka Trading. Mě nejvíce oslovilo Tajemství oslího ostrova, Sedm dní a sedm nocí a také Agent Mlíčňák, což byla sice polská hra, ale Vochozka jí přeložil a vydal v Česku. Mlíčňák je ostatně moje první hra, na níž mám hluboké vzpomínky a také první hra, kterou jsem si koupil v originální krabici na náš (s bratrem) první počítač Pentium 75 (Atari 800 XE nepočítám).
Výše jmenované hry byly de facto kopií adventury Monkey Island a vyznačovaly se značnou nelogičností a dohrát je vyžadovalo pořádnou porci trpělivosti. Na Vávru tyto hry velký dojem neudělaly, ale s Vochozkou chtěl pracovat, což se i stalo poprvé v roce 1998. Tehdy byl ještě grafikem a jeho první hra byla Hidden and Dangerous. Příběh „speciálů“ z SAS byl také první skutečně velkou hrou z Česka, která dosáhla mezinárodního věhlasu. Vávra se osvědčil a Vochozka mu dal na starost novou hru – Mafia: The City of Lost Heaven. Pokud jste někdy o hry zavadili, tak titul, který vyšel v roce 2002 nepochybně znáte.
Mafia je legendární, ale podle mě není její význam pro českou herní scénu úplně doceněn. Zapomíná se, že ve své době byla konkurentem série Grand Theft Auto, která se postupem času vypracovala v asi nejmasovější a nejúspěšnější titul všech dob. Mafia nicméně uspěla zejména proto, že její svět byl realističtější, Vávra mimo jiné trval na tom, aby auta ve hře měla realistické jízdní vlastnosti. Příběh byl tradičně skvělý a v roce 2010 vyšlo i pokračování Mafia II.
Už v roce 2007 Illusion Softworks koupil tehdejší herní obr Take-Two Interactive a s tím se samozřejmě částečně změnil chod firmy. Českou kreativitu začal nahrazovat brutální americký kapitalismus, což vyvrcholilo tím, že u Mafia II vedení firmy změnilo zakončení hry. Pokud jste hru hráli, pravděpodobně si uvědomujete, že konec nedává smysl. Vávra ovšem v té době už pracoval na Mafii III, ale došla mu trpělivost s neustálými zásahy do jeho práce a z firmy odešel. Mafia III nakonec vyšla, ale byla nejhorším dílem série a už ani nebyla považována za českou.
Vávra nebyl tehdy jediný, kdo těžko nesl nástup herních obrů na českou scénu. Spolu s dalšími Čechy se tak domluvil s investorem Zdeňkem Bakalou a založili v roce 2011 studio Warhorse. Bakala investoval stovky milionů korun do vývoje prvního dílu Kingdom Come Deliverance, která nakonec vyšla v roce 2018 a celkově se jí prodalo šest milionů kopií. Zní to jako obrovské číslo, ale mějte na paměti, že jej nelze násobit cenou hry. Velkou část těchto prodejů představují slevové akce, které přichází v průběhu let po vydání. Proto je důležité sledovat prodeje hned po vydání, kdy se hra prodává za plnou cenu. Za prvních 24 hodin se KCD 1 prodalo zhruba 300.000 kusů, u KCD 2 to už byl jeden milion kusů.
A tady přichází první chyba, kterou Bakala a rovněž Vávra udělali. Krátce po úspěchu prvního díla 100 pct Warhorse prodali švédskému hernímu gigantu THQ Nordic za zhruba miliardu korun. Tady mimochodem vzniká první omyl, když někdo píše o Vávrovi jako o miliardáři. Ve Warhorse měl 17 %, tedy inkasoval velmi zjednodušeně řečeno zhruba 170 milionů korun. Prodej nicméně byl chybný, protože kdyby si firmu s Bakalou nechali, dnes by byla její hodnota mnohem vyšší a Vávra nebyl „jen“ zaměstnanec. Pro hráče je ovšem velké štěstí, že THQ Nordic se ukazují jako dobrá volba. Otázkou zůstává jak dlouho, protože KCD 2 je momentálně ojedinělým úspěchem celé skupiny a zbytek her vypadá velmi špatně.
O Warhorse strach mít nemusíme, zatím jde ve stopách extrémně úspěšného polského studia CD Projekt RED, které zaznamenalo největší úspěch až s třetím dílem Zaklínače. Je tak klidně možné, že KCD 3 zboří svět. Osobně nepochybuji, že třetí díl přijde, byť Vávra ohledně psaní dalšího scénáře zůstává tajemný a připouští, že má i jiné nápady. Mimochodem jsem zvědav, koho prvního napadne podle KCD udělat seriál, protože to se přímo nabízí i s tím, že Vávra má jako scénárista obrovský potenciál, to ve dvojce doceníte ještě víc než v jedničce.
Osobně jsem druhý díl ještě nedohrál, ale plot twist, který se odehraje poté, co se po mnoha desítkách hodin (někdo po mnoha hodinách, záleží jak hru hrajete) dostanete na hrad Trosky, mi bere dech doposud. Mám mnoho momentů například z obou dílů Last of Us, které se mi vryly hluboko pod kůži, ale tenhle moment (bohužel vám ho nemohu prozradit) mi připomněl smrt Johna Marstona v prvním díle Read Dead Redemption (RDR), po níž jsem minuty jen nevěřícně zíral na obrazovku. Právě Read Dead Redemption (oba díly) mi KCD 2 hodně připomíná. Je sice hrané z jiného pohledu, ale kvalita scénáře a „nerepetetivnost“ úkolů je velmi podobná. RDR osobně považuji za nejlepší sérii všech dob.
Dobrou zprávou je, že nepotřebujete hrát první díl KCD, abyste mohli hrát díl druhý. Pokud jste první díl hráli, zážitek bude o něco lepší, ale nebude to dramatický rozdíl. Druhý díl ten první v mnoha ohledech překonává. Velmi mě potěšila plná česká lokalizace s famózním dabingem. Lepší a hlavně přístupnější je soubojový systém. Neříkám, že ve vás nebude na začátku vyvolávat frustraci, ale poté, co porazíte Kocoura, se to hodně vylepší. Právě tato nelehká mise vypovídá o další obrovské přednosti KCD 2. Celý svět Trosecka, Trosek a Kutné Hory (tam jsem se zatím neprobojoval) ovlivňuje maximálně vaše chování a hru skutečně hrajete.
Zemřít můžete skutečně mnohokrát a dopustit se můžete mnoha chyb. Hodně dlouho mi komplikovala hru vražda, kterou jsem spáchal (víceméně nechtěně) a za níž jsem byl dopaden, odsouzen a označen cejchem. Vlastně vám nemůžu ani pořádně popsat, jak hru hraji, protože dějových linek je tolik, že řada hráčů se vydala úplně jiným směrem. Někdy prostě víte, že jste mohl danou situaci řešit o mnoho lépe, ale už se nedá nic dělat. Například stojíte před osadou, na jejímž vypálení a vyvraždění jste se podíleli a prostě bezpečně víte, že se vám to může v budoucí fázi hry hodně nevyplatit. A právě to napětí dělá z KCD 2 dokonalé dílo, protože každý váš čin je po zásluze potrestán. Ať už dobrý či špatný, protože nikde není psáno, že vždy byste měli jít cestou míru. Naopak to někdy hodně škodí.
Osobně hraji hru hrozně pomalu, protože dělám takřka každý vedlejší úkol a mám pocit, že přesně takto by se měla KCD 2 hrát, protože právě tak vám připraví nejlepší zážitek. Není kam spěchat a dost vám pomůže, když postavu Jindry co nejvíce vylepšíte. Tento styl hry vám umožní i lépe se vžít do příběhové linky, která se podobně jako první díl točí kolem konfliktu mezi Václavem IV a Zikmundem Lucemburským. Historických postav se v příběhu vystřídá ale mnohem více. Za pozornost nicméně stojí postava Oty z Bergova, který vládne nejenom samotným Troskám, ale i okolí Českého ráje, kde se příběh odehrává. Tohle je totiž postava, která stála na začátku příběhu, který Vávra napsal, když si studoval historii hradu.
Hrozně rád bych vám ke hře napsal mnohem více, ale obávám se, že bych vám prozradil některé příběhové linky a zvraty. Nicméně pokud KCD 2 chcete hrát, dám vám pár tipů pro začátek.
Nemusíte hrát jen na konzoli a počítači. Můžete hrát na chytré televizi skrz aplikaci XBOX. Stačí vám k tomu bezdrátový ovladač.
Co nejdříve po začátku hry najděte psa Vořecha.
Skutečně se snažte porazit Kocoura a nevzdávejte to. Jednou se to podaří. Naučí vás šermířskou kombinaci, která vám dramaticky ulehčí život.
Neměňte koně Šedivku. Z herky se v průběhu stane nejlepší kůň ve hře.
Dělejte maximum možných postranních úkolů.
Vyplatí se investovat do lepší verze hry. U kováře Radovana na Tachovsku se tam v bedně vaší světnice nachází bonusové brnění, s nímž je život lehčí.
Abyste nemuseli pořád dokola vyrábět Sejvovici pro ukládání hry, existuje drobný trik. Když je důležitá část hry, můžete hru uložit, skončit a pak se vrátit zpět do hry. Ušetří vám to nervy. Obecně platí, že byste měli často hru ukládat.
Nepodceňujte oblečení a sledujte výši charisma. Hodně vám to pomůže.
Čtěte pečlivě, co znamená každý perk, který zvyšujete. Můj oblíbený je lepší spalování alkoholu. Tedy ten, který umožní, že se uzdravujete, když pijete alkohol. Škoda, že to tak nefunguje i v reálném světě.
Když všechno výše řečené dodržíte, mohu vám slíbit, že si hru maximálně užijete. Pak je tu samozřejmě problém se stráveným časem, kterého bude třeba hodně. K dohrání hry tak, abyste si jí skutečně užili, počítejte se 100 hodinami. Já jsem někde na 50 (mám velmi tolerantní manželku) a jsem pocitově zhruba v polovině. Zní to strašidelně, ale nebudete litovat ani minutu.
Co ještě hraju:
Indiana Jones and the Great Circle – Tohle je naprostý klenot, ale kvůli KCD2 na něj nemám moc času. Bezpochyby nejlepší herní zpracování Indyho (včetně Indiana Jones and the Fate of Atlantis). A také důstojný nástupce původní filmové trilogie. Zatím není na PS5.
Alan Wake Remastered, Alana Wake 2 – Nemám rád horory, ale Alan Wake je čestnou výjimkou. Jedničku jsem nikdy nehrál, tak si dávám její remasterovanou verzi (jsem skoro na konci) a chystám se i na dvojku.
Call of Duty MW III a BO6 – Občas si zastřílíme se synem, ale musím říct, že poslední díly stojí dost za starou bačkoru.
Napište nám do komentářů, jaké hry hrajete vy. Pokud se vám newsletter líbí, přihlaste se k odběru a pošlete ho dál přátelům, které by mohl také zajímat.
T. a tým
 | A guest post by
|