Na německé platy máme daleko, ale Súdán z nás taky nebude
O vývoji reálných mezd píší Jakub Kuneš, ředitel Liberálního institutu, a Daniel Bárta, analytik Národní rozpočtové rady
Čau lidé. Mzdy jsou často omílaným ekonomickým tématem a nepochybně budou zásadním faktorem při rozhodování voličů v podzimních volbách. Na to konto se nedávno objevila dost děsivá data Eurostatu. Podrobně je pro nás rozebrali Jakub Kuneš, ředitel Liberálního institutu a Daniel Bárta, analytik Národní rozpočtové rady.
Minulý týden sociálními sítěmi rezonoval graf ze studie XTB, který ukazuje, jak se mezi lety 2019 a 2024 změnila kupní síla Evropanů – konkrétně na základě vývoje hrubých mezd. Pokud se na graf krátce zadíváte a najdete si vývoj Česka, na první dobrou musíte seznat, že zatímco před pár lety bylo Česko „best in covid“, tak co se týče reálné změny hrubé mzdy, tak jsme „worst in wage decline“.
Data pocházejí z Eurostatu a nejde je v základu zpochybnit. Nicméně pokud ke grafu doplníme širší kontext, tak se nabízí hned několik důvodů, proč může graf zkreslovat realitu.
Klíčová je skutečnost, že graf pracuje s hrubými mzdami (!), zatímco pro zaměstnance je nejvíce relevantní čistá mzda, tedy konkrétně kolik peněz mu každý měsíc přijde na účet. U čisté mzdy však evidujeme skokové navýšení od roku 2021, kdy došlo ke zrušení superhrubé mzdy a tím pádem k výraznému snížení efektivní sazby daně z příjmu. V evropském kontextu v zásadě neexistuje další země, která by přistoupila k podobnému opatření. Pokud bychom tak sledovali vývoj čisté mzdy, tak by statistika vyznívala pro Česko mnohem lépe.
Stačí se podívat na nově zveřejněná čísla ČNB, podle kterých reálná hrubá mzda poklesla mezi léty 2019 a 2024 o 4,4 %. Ale reálná čistá mzda byla ve 3. čtvrtletí 2024 naopak vyšší o 0,6 % oproti stejnému období v roce 2019.
Pokud se podíváme na nově zveřejněný graf ČNB, lze skutečně vidět, že reálná hrubá mzda, reprezentována červenou křivkou, opravdu skončila pod úrovní z roku 2019. Modře vyznačená reálná čistá mzda pak mírně nad úrovní roku 2019. Z toho proto plyne, že reálné příjmy zaměstnanců neprošly tak dramatickým propadem, jak by se mohlo z předešlého grafu zdát.
Dalším aspektem, který je zapotřebí vzít v potaz, je struktura pracovního trhu. V mnoha zemích je dynamika mezd tažena několika rychle se rozvíjejícími sektory a v Česku je to sektor IT. V něm ale nemáme v podstatě žádné zaměstnance, ale osoby pracující na IČO. Jejich výdělek se nezapočítává do mezd, a tím pádem se ani nepropisuje do statistik o průměrném výdělku.
Navíc zavedení paušální daně v roce 2021 pravděpodobně motivovalo část zaměstnanců přejít na podnikání, čímž ze statistik zaměstnaneckých mezd „vypadli“ lidé s vyššími výdělky. Toto chování podporuje myšlenku, že na grafu hrozivě vypadající propad reálných mezd není pouze odrazem hospodářské situace, ale také změn v daňovém a pracovním systému.
Závěry na první pohled mohou působit dramaticky, ale realita českých příjmů je složitější než jen graf vývoje hrubých mezd. Do kontextu je zapotřebí přinést i ostatní parametry, jako je snížení efektivní daňové sazby, změny ve struktuře zaměstnanosti a rostoucí význam OSVČ. Z toho všeho zjistíme, že úroveň čistých příjmů na tom není tak špatně, jak by se mohlo zdát. Sice do čtyř let asi tímto tempem na německé platy nedosáhneme, ale Súdánem Evropské unie zatím také nejsme.
Líbila se vám dnešní analýza? Jakub Kuneš v Insider Newsletteru rozebral i Argentinskou ekonomiku po nástupu Javiera Mileie.
Pokud se vám newsletter líbí, dejte odběr pro další a klidně přepošlete přátelům a známým, které by námi řešená témata mohly zajímat.
T. a tým